Každý by chtěl jíst zdravě, kvalitně a bez starostí o složení. BIO se stalo fenoménem, který je však opředen mýty. ✔️ Kterých 10 mýtů koluje nejen po internetu?
Přestože jsme si už všichni zvykli, že se biopotraviny staly stabilní součástí sortimentu většiny řetězců, ale i trhů s ovocem a zeleninou, je u nás v porovnání s dalšími průmyslovými zeměmi jejich podíl na trhu stále menší než jedno procento. O biopotravinách také koluje řada mýtů a polopravd a jsou stále považovány za poněkud kontroverzní téma. Jsou lidé, kteří se domnívají, že jde jen o předražený humbuk, ale existují u jejich zapřisáhlí fanoušci.
A tak jsme se rozhodli, že vám představíme 10 nejčastějších mýtu o bio potravinách.
Výraz BIO značí, že všechny suroviny ve výsledném produktu pochází z ekologického zemědělství. To je způsob chovu zvířectva a pěstování rostlin, který se snaží o minimální negativní dopad na životní prostředí. Například nezatěžuje krajinou zbytečnou chemií či průmyslovými hnojivy a používá místo toho biologicky odbouratelné látky.

Je pravda, že ve většině supermarketů bývají potraviny označené bio výrazně dražší. Krom vysokých marží, které si řetězce účtují, je to také způsobeno faktem, že mnoho biopotravin pochází z dovozu. Alternativu ale můžeme hledat v produktech nakupovaných přímo od ekologických farmářů, zde máte jistotu, že podporujete českého zemědělce a navíc bez citelné zátěže pro vaši peněženku.
Žádná odborná studie zatím neprokázala, ani nevyvrátila, že by biopotraviny obsahovaly vyšší počet tělu prospěšných látek. Víme pouze, že v biopotravinách bývá vyšší podíl vlákniny. Nicméně zastánci biopotravin poukazují zejména na jejich nízké zatížení pesticidy v porovnání s konvenčními potravinami.
I toto je téma, které vyvolává diskuze po celém světě. Zatímco fanoušci biopotravin zdůrazňují jejich vynikající chuťové vlastnosti, existují lidé, kteří tvrdí, že bio potraviny chutnají stejně. Chuť ovlivňuje celá řada faktorů – od podnebí, ve kterém byl produkt pěstovaný, délky transportu až po samotné charakteristiky jednotlivých odrůd. Ale bylo prokázáno, že biopotraviny obsahují menší procento vody, tím pádem je jejich chuť výraznější.
Označení bio získají pouze produkty, které splňují přísné požadavky naší legislativy a zároveň odpovídají standardům Evropské unie. Ekologičtí zemědělci tak každoročně prochází přísnými státními kontrolami, které si hodnotí, zda všechny procesy odpovídají požadavkům na péči o okolní prostředí. Ale pozor, toto se týká pouze zemědělských produktů – kosmetika nebo jiné výrobky těmto nařízením nepodléhají. Proto mohou v tomto případě výrobci označit jako bio i produkty, které kontrolou neprocházejí.

Není tomu tak – pouze biopotraviny musí splňovat přísné podmínky státních kontrol. V případě lokálních, tradičních či farmářských výrobků žádný státem i Evropskou unií garantovaný systém neexistuje, a tato označení mají pouze marketingový význam nebo poukazují na oblast původu výrobku.
Hnojiva byla pro zajištění vyšších výnosů používána v zemědělství již od nepaměti a ani ekologičtí zemědělci by se bez nich neobešli. Co ale používat opravdu nesmí, jsou průmyslová minerální hnojiva. Místo nich používají běžný hnůj, močůvku nebo kompost. V tomto případě ale musí dodržovat přísná opatření, aby nedošlo ke kontaminaci produktů a přenosu bakterií na člověka.
I v ekologickém zemědělství musí být dodrženy všechny platné veterinární, potravinářské a hygienické normy a maso ekologicky chovaných zvířat prochází veterinárními kontrolami. V ekologickém zemědělství jsou ale navíc zavedeny lhůty, které upravují dobu mezi podáním léku zvířeti a zpracováním jeho masa.
U vajec rozdíl najdeme až pod skořápkou. Ve velkochovech jsou nosnice chovány za často velmi stísněných podmínek, jsou krmeny granulemi a není jim dopřán přirozený pohyb venku a dostatek slunečního záření. Naopak slepice z biofarem žijí volně a jejich strava je pestřejší, to se pak promítá i na kvalitě samotného vajíčka, které obsahuje například vyšší podíl prospěšných omega mastných kyselin.
Mnohým lidem se může zdát, že zákaz průmyslových hnojiv a pesticidů se zákonitě promítne i na nižších nákladech pro pěstování. Vždyť přece ekologický zemědělec nemusí platit za postřiky, ani za složitou techniku. Ale to, co v konvenčním zemědělství zajišťuje chemie, musí v tom ekologickém nahradit manuální práce – například při odstraňování plevele nebo hubení škůdců. A tato lidská práce pak tvoří velkou část výrobních nákladů.

Jsou lidé, kteří si eko zemědělce představují jako dávného sedláka s pluhem taženým koňmi. Přitom je to naopak ekologické zemědělství, které, aby dosáhlo požadované kvality a zároveň nezatěžovalo životní prostředí, musí používat ty nejmodernější technologie. Tam kde jsou zakázána průmyslová hnojiva a pesticidy, přichází na řadu biopreparáty a moderní postupy.
